Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Aero 30

Český automobilismus, to není jen značka Škoda, případně pro pamětníky dob nedávno minulých Tatra. Před druhou světovou válkou vzniklo mnoho zajímavých modelů, které jsou dnes pro svou historickou hodnotu i malý počet zachovalých kusů velmi ceněnými veterány. Dnes se podíváme na vůz Aero 30, kterého vzniklo necelých osm tisíc kusů a který byl unikátní především svým pohonem.

Prvorepublikový downsizing

Myslíte si, že maloobjemové motory jsou výsadou dnešních dnů, kdy automobilky ze svých modelů odstraňují přebytečné válce a objemy, aby vyhověly emisním normám? Kdepak. Model Aero 30 byl poháněn dvouválcovým dvoutaktním motorem o objemu pouhého jednoho litru. Ten dokázal podat výkon 22 kilowatt. Malý a lehký vůz Aero dokázal tenhle motor vystřelit až k hranici 100 kilometrů za hodinu. Přesná hodnota není známa, protože vůz na to tehdy testován nebyl a s kousky zachovalými do dnešních dnů asi málokterý majitel bude chtít dělat takové šílené pokusy.

Dvě vývojářské verze

Firma Aero se původně, jak napovídá sám název, angažovala hlavně v leteckém průmyslu. S automobily přišla na trh v roce 1929, kdy se jednalo o dostupné lidové vozy s jednoválcovými a později dvouválcovými dvoutakty. Původní modely přestaly brzo stačit, proto se roku 1931 rozběhl vývoj modelu Aero 30. Pro něj existovaly hned dvě vývojářské verze. Jedna počítala s úpravou stávajícího základu, zatímco ta druhá, pod kterou je podepsán Josef Bašek, přišla s úplně novým konceptem s plošinovým rámem a předním pohonem. Tato koncepce nakonec vyhrála. Dlouhá léta výroby Veterán Aero 30 bylo představeno ve dvou karosářských verzích na autosalonu v roce 1934. Tehdejší pořizovací cena startovala na 23 500 korunách. Zdá se, že to není mnoho, ale uvědomte si, že v tehdejší době pobíral dělník zhruba 550 korun měsíčně. Stále se tedy nejednalo tak úplně o lidový vůz. V roce 1939 přišla modernizace, ve které se vůz vyráběl až do úplného konce produkce v roce 1947. Ve válkou vybrakovaném průmyslu nebyl na inovace čas ani prostředky. Přesto se několik posledních poválečných kusů dočkalo převodovky se synchronizací druhého a třetího stupně. Dnes naprostá samozřejmost, tehdy prakticky nevídaný prvek. Úspěšná propagace Přestože se nejednalo o čistokrevný závodní veterán, Aero 30 bylo často nasazováno do nejrůznějších závodů, včetně legendární trati 1000 mil československých. Mnohem více ale tento vůz proslul při výpravách do Skotska nebo do Sovětského svazu, kde prokázal vysokou odolnost a spolehlivost. Těžko přesně určit, kolik se do dnešních dnů zachovalo provozuschopných vozů z osmitisícové produkce, ovšem i za vůz v horším technickém stavu bude potřeba zaplatit nemalou částku při pořízení a spoustu peněz si vyžádá i následná renovace.

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Facebook Twitter Google+